Andrzej DUDA: Střední Evropa jako společenství aspirace Andrzej DUDA: Střední Evropa jako společenství aspirace

Střední Evropa jako společenství aspirace

Začíná nové desetiletí 21. století. Dekáda nejistoty, zejména kvůli globální pandemii a jejím ekonomickým následkům, ale také naděje. Dekáda přinášející šanci na civilizační a ekonomickou obnovu, stvoření lepšího, spravedlivějšího a zelenějšího světa respektující pravidla udržitelného rozvoje. Při pohledu do budoucna vyhlížíme také potenciální centra dynamických, pozitivních změn. Jsem si jistý, že v evropském měřítku bude k takovým místům patřit střední Evropa.

Střední nebo také středo-východní Evropa (tyto pojmy bývají užívány jako synonyma) je nejen geografický region, ale také společenství sdílející podobný osud, které spojují politické nebo hospodářské parametry, ale také myšlenkové a kulturní kořeny. Na mapě je vymezena Baltským, Jaderským a Černým mořem, nebo (což je zjednodušující) jako oblast mezi Německem a Ruskem. Především naše země tvoří společný kruh paměti. Naším údělem byly podobné historické zkušenosti, zejména v dramatickém 20. století. Zažili jsme zlo dvou totalit, hnědé a rudé. Ale sdílíme také skvělé a chvályhodné dědictví minulých století – třeba zkušenost vlády Jagellonců a poté polsko-litevské „Republiky mnohá národů“, kdy se ve významné části tohoto regionu podařilo vytvořit dobrovolnou politickou unii, předchůdkyni dnešní Evropské unie. Tato unie se stala bezpečným domovem mnoha kultur a náboženství, ctila právo a občanům poskytovala demokratický podíl na moci. Tato lekce špatných i dobrých zkušeností je zásadní pro naši budoucnost. Jako univerzální varování a také inspirace pro to, abychom pracovali pro společné dobro, rozvoj našeho regionu a celé sjednocené Evropy.

Střední Evropu je nutné vnímat i v kontextu jejích hodnot. Patřila více než tisíc let do západního civilizačního okruhu a vychází ze stejných myšlenkových základů. Sugestivně střední Evropu představil Milan Kundera, když ji nazval „uneseným Západem“, tedy součástí západního kulturního společenství, která se proti své vůli dostala pod sovětskou imperiální nadvládu, neschopnou racionálního hospodaření. Zdůrazněme však, že naše věrnost hodnotám, na nichž stojí evropská kultura, není bezmyšlenkovitá. Lépe než jiní známe vysokou cenu, která se platí za jejich obranu. Uvědomujeme si, že je nutné hledat zlatý střed mezi svobodou a odpovědností, právy a povinnostmi, individualismem a solidaritou, kritickým, inovativním a modernizačním postojem a ochranou dědictví a tradice, z nichž vychází naše identita.

Timothy Garton Ash na prahu historické změny v roce 1989 napsal, že střední Evropa vytrhuje západní svět z myšlenkových schémat studené války, je výzvou stereotypním představám a prioritám, ale nabízí místo nich i něco nového. Tento názor se zdá ještě aktuálnější dnes, kdy je členství středoevropských zemí v EU a NATO důležitým a stabilním prvkem evropského a atlantického řádu a kdy náš region zaznamenává hospodářský růst a prošel civilizační proměnou. I dnes přináší střední Evropa dynamiku a pozitivní obsah. Kdybych měl ve stručnosti shrnout současnou tvář střední Evropy a Polska jako jejího největšího státu, řekl bych: společenství úspěchu a zároveň společenství aspirace.

Střední Evropa je skvělým příkladem toho, jak velkou, tvůrčí silou je svoboda. Svoboda, jejímiž sestrami jsou: ekonomická svoboda, podnikavost a samosprávnost. Otevírají prostor k realizaci smělých ambicí a aspirací. Spolu se svobodou přichází rozvoj. Tři desetiletí, která uplynula od pádu komunismu a změn v našem regionu, zahájených polským hnutím Solidarita, to je příběh o velkém ekonomickém úspěchu a společenském a civilizačním pokroku, který se málokdy v dějinách světa uskutečnil za tak krátkou dobu. Polsko a celá střední Evropa jsou fascinujícím svědectvím možností, jež nabízí svoboda.

Střední Evropa může inspirovat v tom, jak pozitivní efekty přináší spolupráce, tvorba společných iniciativ a výzev. Díky nim střední Evropa přestala být, jako to bylo v dobách nám nepříznivých, periferií mezi Západem a Východem, mezi imperiálními mocnostmi. Stala se strukturou spojenou mnoha vazbami, vědomou si svých zájmů a ovlivňující evropské směřování. Podařilo se nám střední Evropu emancipovat, jsme subjektem politických a civilizačních procesů.

Chtěl bych upozornit na tři důležité platformy středoevropské spolupráce, které mají nejen regionální, ale také evropský, atlantický či dokonce globální význam. První z nich je Visegrádská skupina, služebně nejstarší, spojující Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko. Založena byla v roce 1991 jako platforma pro politický dialog a koordinaci snah o členství v NATO a EU. Svou užitečnost prokázala i po dosažení těchto strategických cílů. Dnes je jedním z nejdůležitějších činitelů aktivizace regionální spolupráce ve střední Evropě a dohod v evropských otázkách.

Druhou platformou je Bukurešťská devítka, k níž patří státy východního křídla NATO: Polsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Slovensko, Česko a Bulharsko. Založena byla v roce 2015 v Bukurešti, kde byla podepsána společná dohoda o spojení úsilí k zajištění nezbytné „silné, důvěryhodné a vyrovnané vojenské přítomnosti“ NATO v tomto regionu. B9 je ve značné míře odpovědí na agresivní ruskou politiku, narušení hranic a územní celistvosti Ukrajiny, které ohrožují regionální i atlantickou bezpečnost. Nebudeme jen pasivně přihlížet.

Třetí platformou spolupráce je Trojmoří, které jsem inicioval spolu s chorvatskou prezidentskou Kolindou Grabar-Kitarović v roce 2015. Do této skupiny patří země mezi Baltem, Jadranem a Černým mořem: Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Česko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Maďarsko. Cílem jsou společné investice v oblasti infrastruktury, dopravy, energetiky a nových technologií, které podpoří rozvoj v našich zemích a posílí tak jednotu Evropské unie. Když se podíváme na mapu ekonomických vazeb v EU, spatříme významnou převahu horizontálních toků na ose Západ-Východ nad vertikálními toky v oblasti Sever-Jih. Jedná se o toky lidí, zboží, služeb, kapitálu, ale také síť infrastruktury: dálnice, železnice, uzly, potrubí, energetické a informační linky. Projekt Trojmoří, směřující ke strukturnímu rozvoji této oblasti, má doplnit chybějící „sítě“, díky němuž bude posílena integrace celého našeho regionu a celé EU. Zapojení dalších investorů mimo EU – z USA, Číny a dalších regionů světa – do projektu Trojmoří znamená diversifikaci výhod a vzájemných závislostí.

To je dnešní obraz a budoucí vize střední Evropy jako společenství aktivismu, úspěchu a ambiciózních aspirací. Prošli jsme dlouhou, úspěšnou cestu. Od regionu, který dlouho téměř neexistoval v povědomí hlavních herců na světové scéně („v Polsku, čili nikde,“ jak na konci 19. století napsal Alfred Jarry), až k regionu, který patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím oblastem zeměkoule a aspiruje na kategorii jednoho z civilizačních center. Střední Evropa – nomen omen? Jsme všichni součástí tohoto fascinujícího dobrodružství.

Andrzej Duda

Text vychází zároveň v názorovém měsíčníku Wszystko Co Najważniejsze v rámci projektu „Desetiletí střední Evropy“ realizované ve spolupráci s Burzou cenných papírů ve Varšavě.

Materiał chroniony prawem autorskim. Dalsze rozpowszechnianie wyłącznie za zgodą wydawcy. 27 stycznia 2021

Magazyn idei "Wszystko Co Najważniejsze" oczekuje na Państwa w EMPIKach w całym kraju, w Księgarni Polskiej w Paryżu na Saint-Germain, naprawdę dobrych księgarniach w Polsce i ośrodkach polonijnych, a także w miejscach najważniejszych debat, dyskusji, kongresów i miejscach wykuwania idei.

Aktualne oraz wcześniejsze wydania dostępne są także wysyłkowo.

zamawiam