Ze strony mojej mamy jestem Polką, stąd jestem bardziej wyczulona na następstwa nie tylko komunistycznego puczu w Czechosłowacji w 1948 roku, terroru lat 50., Sierpnia 1968 czy też normalizacji, ale także na losy Polski na przestrzeni dziejów. Moje polskie geny przejawiają się w uporze i determinacji.

Osobně to cítím dvojnásob, protože jsem po mamince Polka a vnímám citlivěji konsekvence nejen únorového puče, teroru v 50. letech, srpna 1968 nebo normalizaci, ale i to, jak Polsko bylo v dějinách opakovaně děleno mezi velmoci, pakt Molotov-Ribbentrop, Katyň, Varšavské povstání, výjimečný stav v 80. letech… Když uvažuji, kolik v sobě mám polských genů, vždy si vzpomenu na svou umíněnost a urputnost, tady poznávám Poláky, kteří se umí bránit proti přesile a neustoupit.

I experience this dually. Having a Polish mother and being half-Polish myself, I am more sensitive to the consequences not only of the communist putsch in Czechoslovakia in 1948, the terror of the 1950s, August 1968 or normalisation but also of Poland’s fate throughout history – partitioned by the great powers several times, the Molotov-Ribbentrop Pact, Katyn, the Warsaw Uprising, martial law in the 1980s… My Polish genes manifest themselves in stubbornness and determination. In situations like the one we experience now, I am always reminded of the Polish nation’s ability to stand up to adversity and not give in to violence.

Nous avons aussi des intérêts communs dans le domaine de la sécurité, qui résultent en grande partie de la vivacité de notre mémoire des régimes totalitaires gérés depuis Moscou