Česko polské vztahy. Strategická výzva energetické bezpečnosti a nezbytnost spolupráce

Dobrým příslibem k racionalizaci a graduálnímu přechodu k uhlíkové neutralitě v roce 2050 je nedávné rozhodnutí Evropské komise v oblasti taxonomie. Zohlednění jádra a zemního plynu, jako přijatelných zdrojů v tranzitivní fázi boje s klimatickou změnou, je pro Česko a Polsko naprosto zásadní.

Aktuální vysokou dynamiku česko – polských vztahů je potřeba maximálně zúročit. Od slibného podpisu smlouvy o hnědouhelném dole Turów z 3. února se sblížení premiérů Petra Fialy a Mateusze Morawieckého promítlo do výrazného leadershipu na celoevropské úrovni. Březnová cesta obou premiérů do Kyjeva a setkání s prezidentem Zelenskym ukázala směr a odhodlání našeho společného úsilí. Zamrzlé česko – polské vztahy se podařilo odblokovat a překonali jsme období jejich špatného stavu. Ještě před několika měsíci vedla nízká úroveň vzájemné relace k tomu, že mnozí hovořili o nejhorší kondici za posledních třicet let. Přitom se nacházíme v kritickém období strategických výzev. Ruská agrese vůči Ukrajině představuje v tuto chvíli jednoznačně největší nebezpečí s nebývalými důsledky.

Pozitivní impuls, spojený s příchodem nové vlády Petra Fialy, byl doposud velmi dobře využit. Pokud by se podařilo brzy obsadit post polského velvyslance v Praze, pak by to nepochybně prospělo k udržení žádoucí vitality v česko – polských vztazích. Na jejich budoucnost je aktuálně potřeba pohlížet prizmatem dalekosáhlých geopolitických konsekvencí. Rozvíjení dialogu a spolupráce v několika klíčových oblastech nám pomůže čelit očekávanému neblahému vývoji.

Za prvořadé lze označit bezpečnost a energetiku. Obě tyto oblasti se promítají do naší evropské politiky v rámci EU a zahrnují také dimenzi atlantické politiky vůči USA a spojencům v NATO. Energetická bezpečnost je přímo spjata s východním směrem k Rusku a státům Východního partnerství. Prolíná se s našimi zájmy ve středoevropském prostoru na půdorysu V4. Je spojena s bilaterálními vztahy se sousedy. Jakýkoliv pozitivní posun je přitom možný pouze, pokud si uvědomíme potřebu důvěry a sdílení inspirace. Je zcela zřejmé, že příliš úzce pojaté národní zájmy nepřinesou kýžený výsledek. Naopak ochota ke spolupráci je cestou posilující synergii našeho konání. Z dosavadních zkušeností víme, že obě země si vzájemně nabízejí inspiraci k následování.

V případě Polska je naprosto zřejmá inspirace spojená s důsledným naplňováním aliančního závazku v alokované výši obranného rozpočtu. Pro Českou republiku svědčí inspirace k tomu, jak využívat jádro v energetickém mixu.

Pokud se zaměříme na evropský směr politiky obou zemí, je v rovině energetické bezpečnosti dominantě určován politikou green dealu. Můžeme mít pochybnosti a debatovat o ambicióznosti zvolené cesty k uhlíkové neutralitě. Není však pochyb o tom, že rozhodnutí o transformaci evropského hospodářství již bylo učiněno. Ne, nejsme na počátku rozpravy o cílech, nýbrž v toku transformace, která již začala a nemá výlučně evropský rozměr. Skutečností je, že trend už byl nastolen v globálním měřítku a dalece přesahuje hranice EU. Velmi dobře je pozorovatelný v oblasti transportu a elektromobility. Symbolizuje ho značka Tesla. Ta dnes nereprezentuje pouze segment dopravy, ale její rádius a obrovský inovační potenciál se promítá do všech možných oblastí lidské činnosti. Tržní hodnota Tesly překročila v říjnu loňského roku hranici 1 bilionu USD. V tomto ohledu výrazně předstihla všechny své konkurenty v automobilovém průmyslu. O čem to svědčí? Investoři a podnikatelský svět si osvojili trend přechodu k novým, zelenějším technologiím a důvěřují mu. Tento fakt je potřeba vzít na vědomí.

Právě v tomto kontextu je nutné sledovat zájmy a politiku Česka a Polska v EU. Oba státy mají ve svém energetickém mixu vysoký podíl zastoupení uhlí. Přitom víme, že dlouhodobé využívání tohoto paliva není reálné. Víme také, že odchod od tohoto zdroje energie nebude snadný z mnoha důvodů a bude velmi nákladný. Je nutné zohlednit širokou škálu ekonomických a sociálních konsekvencí. S jistotou víme, že vhodným scénářem, z důvodu odvětvové struktury našich ekonomik, nebude „skok“ do jiné energetické reality, ale postupný přechod. Velký vliv na naši kondici bude mít časové období, ve kterém se bude tranzice odehrávat, a pochopitelně také všechny důsledky spojené s ruskou válkou proti Ukrajině. Smysluplná proveditelnost a efektivita jsou zcela zásadní. Čím promyšlenější bude přechodová fáze, tím menší bude riziko zranitelnosti. Protože v době velké hospodářské změny jsou společnosti nejvíce zranitelné vůči extrémním vychýlením s dopady na stabilitu a bezpečnost. Zčásti nám v tomto procesu mohou pomoci zkušenosti získané z rozsáhlé ekonomické a společenské transformace z 90. let minulého století.

Dobrým příslibem k racionalizaci a graduálnímu přechodu k uhlíkové neutralitě v roce 2050 je nedávné rozhodnutí Evropské komise v oblasti taxonomie. Zohlednění jádra a zemního plynu, jako přijatelných zdrojů v tranzitivní fázi boje s klimatickou změnou, je pro Česko a Polsko naprosto zásadní. Není jistě zcela náhodné, že tento důležitý moment nastal za současného francouzského předsednictví v Radě EU, po němž bude od července tohoto roku následovat předsednictví české. V čele EU se tak nacházejí dvě země s dlouhodobou preferencí jaderné energetiky. Mnohokrát deklarovaný polský zájem na využívání jaderných elektráren tak získává významný bilaterální rozměr právě vůči ČR.

Rozhodnutí české vlády o zahájení výběrového řízení na výstavbu nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany bylo učiněno v březnu. Předpokládá se, že součástí celého procesu vyjednávání s potenciálním dodavatelem může být také varianta rozšíření zakázky o dva další bloky pro jadernou elektrárnu Temelín. Pokud by se tento předpoklad naplnil, znamenalo by to, že ČR bude ve střednědobé perspektivě provozovat sedm a v delším časovém horizontu až devět komerčních jaderných reaktorů. V tomto smyslu by pro Polsko mohl být český kontrakt zajímavý z několika důvodů.

Ze strategického a bezpečnostního hlediska je podstatné, že bylo ze zakázky vyloučeno Rusko. Důvodem je obvinění z provedení teroristického útoku v muničním skladu Vrbětice v roce 2014, následované současnou válečnou kampaní na Ukrajině. Vysokou míru bezpečnostního rizika představuje také Čína, proto je z tendru rovněž vyškrtnuta. Český projekt 1+(2) reaktory má potenciál stát se jedním z nejvýznamnějších v Evropě. Dosavadní zkušenosti s přípravou, stavební realizací, a nakonec provozem jaderných elektráren se tak dále rozšíří o cenné poznatky. Vysoká kompetence českých inženýrů by nepochybně byla hodnotným vkladem pro posílení bilaterálních vazeb mezi našimi státy. S tradicí vzdělávání jaderných expertů na vysokých školách v ČR má Polsko velmi dobré zkušenosti a v minulosti tuto příležitost využívalo. V úvahách tohoto typu není od věci si připomenout, že celý jaderný sektor prochází poslední více než dekádu znatelným útlumem a řada talentovaných lidí přešla do jiných odvětví. Při zamýšleném rozvoji jádra i v jiných evropských zemích tak bude nedostatek lidských zdrojů významným limitujícím faktorem. S rychlou výstavbou a brzkým uvedením jaderných elektráren do provozu proto nelze s jistotou počítat. 

Jak již bylo zmíněno, na cestě k dekarbonizaci evropského hospodářství se v přechodové fázi počítá i se zemním plynem. Tento zdroj však skrývá úskalí v podobě hlavního dodavatele na evropský trh – Rusko. Země, která se chová stále agresivně a prosazuje své ambice silou, neskrývá, že plyn a ropa jsou jejími mocenskými nástroji. Nejedenkrát tak v minulosti učinilo a jen s velkým nepochopením jsme pozorovali vybudování plynovodu Nord Stream 1 a snahu o zprovoznění Nord Stream 2.

Na rozdíl od Česka disponuje Polsko jednoznačnou výhodou, a to díky svému mořskému pobřeží. Získává tak přístup k dodávkám plynu prostřednictvím tankerů se zkapalněným zemním plynem (LNG). Při zohlednění léta budované transatlantické vazby Polska se Spojenými státy se jeví tato výhoda ještě významnější. Stále rostoucí americké exportní kapacity LNG jsou dobrým příslibem pro energetickou bezpečnost. Bezpečnostní riziko v podobě velké závislosti Evropy na ruských dodávkách plynu si bohužel v těchto dnech dobře uvědomujeme. V duchu strategie diverzifikace surovinových toků se proto v programovém prohlášení vlády Petra Fialy objevila následující věta: „Budeme se snažit získat podíl na terminálu LNG v sousední zemi, abychom měli přístup k více zdrojům.“ Ačkoliv se v textu prohlášení explicitně nezmiňuje konkrétní země, je úzká spolupráce mezi Polskem a Českem na tomto poli více než žádoucí. Ostatně potenciál využití LNG pro alternativní dodávky do EU byl analyzován již během rusko – ukrajinské plynové krize v první polovině roku 2009, kdy Radě EU předsedala právě ČR. Téma energetické bezpečnosti je mezi hlavními prioritami českého předsednictví také pro druhou polovinu roku 2022. Pro obě naše země se jedná o klíčové téma, proto lze předpokládat, že se v tomto smyslu otevřou další možnosti pro vedení dialogu na bilaterální úrovni.

Břetislav Dančák

Text byl současně publikován v českém týdeníku “Echo” a v č. 41 názorového měsíčníku “Wszystko co najważniejsze” [LINK] v rámci meziredakčního projektu realizovaného s podporou Polského institutu v Praze v soutěži Ministerstva zahraničních věcí “Polsko-české fórum 2022”.