Svět v pěti elementech

Svět musí hledat nestandardní řešení. Jedině tak dokážeme zastavit dominový efekt. Ukrajina nám dnes dává naději – mění geopolitickou situaci.

.Válka na Ukrajině přehodnocuje moderní svět. Již šest týdnů máme zcela nové geopolitické poměry. Situaci, která mění chápání moderního světa a vektorů moderní geopolitiky.

* * *

.Za prvé, svět prozřel a najednou postřehl pravdu o Rusku. Až dosud jí po celá léta vidět nechtěl. Polsko a Poláci, kteří měli za sebou tragické zkušenosti s dělením státu, zotročováním, Sibiří, Katyní, Gulagem a ruskou nadvládou nad Polskou lidovou republikou, byli nazýváni rusofoby. Již šest týdnů padají z očí světové veřejnosti šupiny – z některých rychleji, z jiných poněkud váhavě.

To, před čím jsme léta varovali, se dnes tragicky potvrzuje ve formě masových hrobů, desítek těl bestiálně zavražděných ukrajinských civilistů. Svět dnes vidí, čeho jsou Rusko a Rusové schopni. Ano, Rusové, protože za válkou na Ukrajině není jen Putin. Je to mnohem širší fenomén, stejně jako za tragédií druhé světové války nestál sám Hitler. Šílený není jen jeden člověk, šílené je celé státní zřízení, které v Rusku funguje. Je nepředvídatelné a představuje pro lidstvo velkou a smrtelnou hrozbu.

Svět konečně prozřel – alespoň na chvíli. Svět však stále nechápe důsledky této pravdy, nechápe, že Rusko se nezastaví, dokud ho nezastavíme my. Rusko se nezastaví na Ukrajině ani v Polsku. Pokud Rusko rozhodně nezastavíme, dorazí do Mnichova, Berlína a Lisabonu. Tento systém rozumí pouze argumentu síly. Vzpomínám si, jak Angela Merkelová říkala, že s Ruskem musíme mluvit. Ano, musíme mluvit, ale zároveň musíme mít argument síly. A my všichni v Evropě i ve světě dnes neseme odpovědnost za formulaci a realizaci tohoto argumentu síly. Svět pochopil, že se děje něco zlého a že zdrojem tohoto smrtícího zla je Rusko – to je první nový faktor – element, se kterým máme v souvislosti s válkou na Ukrajině do činění. Ale svět se s důsledky ruské agrese nechce tak docela smířit, stále doufá, že to třeba nějak dopadne. Nejlépe nějak levně (tj. na úkor Ukrajinců, případně Poláků a pobaltských států). Bohužel nedopadne! Nepodaří se zlu vyhnout, pokud nebudeme konat. Ihned a rozhodným způsobem.

***

.Druhým důležitým novým faktorem – elementem, který tato válka odhalila a který, troufám si tvrdit, mění nejen současnou rovnováhu sil, ale možná dokonce i paradigma existence naší civilizace vůbec, je všem zřetelný fakt, že existence národů je podmíněna vlastenectvím jejich občanů, připraveností společnosti k sebeobraně. Nejsem si jistý, zda je dnes každá evropská společnost, společenství nebo stát připraven bránit své společenství za cenu vlastního života.

Ukrajinci ukázali, že pro zachování společnosti musí být člověk připraven přinést tu nejvyšší oběť. Položit život za svou vlast. To je hlavní důvod, proč se jim zatím podařilo Putina porazit. V dnešní době jde o naprosto nemódní věc. Přitom právě toto vlastenectví, které spočívá v lásce k vlasti až do konce, je jádrem současného postoje Ukrajinců a zdrojem jejich vítězného odporu. Je to kulturní identita, kulturní formování, které činí někoho schopným se pro vlast obětovat, a někoho jiného neschopným. Samozřejmě za tím stojí i uvědomění si, že bránit vlast znamená bránit vlastní zájmy, svou vlastní rodinu, děti, to vše, co je nám nejdražší. Jde však o pevné přesvědčení, že nejdůležitější hodnotou je národní společenství.

Někteří lidé se snaží nazývat naše polské nebo ukrajinské vlastenectví nacionalismem nebo dokonce šovinismem, ale my v Polsku tomu říkáme prostě láska k vlasti. Stejně jako Ukrajinci, i my víme, že takový postoj je pro osud společenství rozhodující. Nyní jasně vidíme, že dává Ukrajincům sílu měnit pravidla geopolitické hry. Přiznejme si, je třeba si přiznat, že celý svět očekával, že Rusové vstoupí do Kyjeva za tři dny, nastolí tam loutkovou vládu – a válka skončí. Bude po všem, „v Kyjevě zavládne mír” a svět si ani nevšimne, že se něco stalo. Ale na jak dlouho? Kdyby se to stalo, kdyby zlo zvítězilo za tři dny, stál by vítěz Putin na hranicích Evropy a diktoval by nám bezohledné podmínky kapitulace. Němci – ti bohatší, by pravděpodobně již emigrovali do Karibiku, protože by ruská vojska stála u hranic EU. Nestojí! Nestojí, protože někdo tuto skutečnost změnil. Ukazuje se, že tato změna myšlení o fatalistickém světě může být založena na krásném postoji lásky k vlasti! Naději světu můžete přinést prostřednictvím národního (ne nacionalistického! ne šovinistického!) vlastenectví! Právě z ochoty prolít krev za vlast se stál skutečný game changer moderního světa. Čím dříve si to svět uvědomí, tím větší má šanci na přežití.

***

.Třetí, zcela nový faktor spojený s válkou na Ukrajině, je nesmírně důležitý a zároveň souvisí s tímto vlasteneckým postojem. Je to skutečnost, že ukrajinské vlastenectví, které se během této války tak silně projevilo, vůbec nemá nacionalistický, banderovský nádech. Pro nás Poláky je to nové a obzvlášť důležité, a zároveň je to velmi bolestivé pro Rusy, kteří by si přáli, aby ukrajinské vlastenectví bylo právě takové nacistické-banderovské, nacionalistické. Nikoliv, je to moderní, občanské a proevropské vlastenectví.

Doufáme, že tento zakladatelský mýtus ukrajinské komunity, který se nám znovu tvoří před očima, bude právě takový: moderní, vyspělý, demokratický, občanský a evropský. Myslím, že jsme všichni pro. Koneckonců, navzdory lžím Putinovy propagandy a ruské soft power na Západě, je právě takové i naše polské, republikánské vlastenectví.

***

.Čtvrtý prvek, který je velmi důležitý a v současné době také mění pravidla hry, je možnost účinné vojenské obrany založené na nejmodernějších válečných technologiích.

Můžeme pozorovat, jak se zásadním způsobem proměnily zbraňové technologie, jak jsou obranné zbraně mimořádně účinné. Mám zde na mysli především elektronické zbraně, protitankové, protiletadlové systémy a bezpilotní letouny, které mění poměry na moderním bojišti. Hromada železa a zástupy vojáků nejsou tak hrozivé, jak by se mohlo zdát – tváří v tvář moderním obranným systémům a individuálním schopnostem profesionálních, morálně a vlastenecky motivovaných malých mobilních skupin obránců. Proti takovému náporu starých armád je možné se velmi účinně bránit. Technologické změny a výcvik (víme, že Ukrajince školili odborníci ze zemí NATO) jsou tedy dalším faktorem změny současných poměrů. Bez ohledu na to, jak bude tato válka pokračovat, ruská armáda je již zdiskreditovaná a „odčarovaná“, a to je zcela nová proměnná v geopolitické skládačce.

***

.A konečně je tu pátý, velmi důležitý prvek. Paradoxně jsou to právě negativní kulturní změny v západní Evropě, či obecněji ve světě, často kritizované z konzervativního hlediska, které rozbitím starých axiomů a hierarchie hodnot nejprve zavedly dogma axiologického relativismu (tekutá postmodernita), načež – ve snaze o záchranu před úplným nihilismem a anomií – vedly k tomu, že současná postmoderní morálka je založena především na empatii a etice emocí. Toto levicově-liberální hledání nových axiologických základů vyzdvihlo například koncept „citlivosti”, kterému Olga Tokarczuková věnovala svůj nobelovský projev. Po pravdě, již dva tisíce let známe něco zajímavějšího a hlubšího než je citlivost, a sice křesťanskou lásku, ale je asi dobře, že ztracená postmoderní levice v současnosti tak dramaticky hledá nějaký trvalý morální odkaz. Takže: empatie a etika emocí na levicově-liberální straně a na druhé straně – mé identitě blízká – křesťanská vnímavost a láska k bližnímu nedovolují současnému světu akceptovat to, co se děje na Ukrajině.

Po masakru v Buči je těžké být lhostejný. Odtud pramení naděje, že se světové veřejné mínění nějakým paradoxním způsobem sjednotí v protestu proti zlu, kterým je Ruská federace, a donutí své vlády k reálným krokům. Doufám proto, že jak věřící, kteří se hlásí ke křesťanské tradici, tak nevěřící, kteří se hlásí k liberálně-levicové tradici, nebudou s odvoláním na základní lidskou reakci na zlo nejen schvalovat to, co se nyní děje na Ukrajině, ale vyvodí z toho obecné závěry, týkající se Říše zla. To samozřejmě vyžaduje, abychom učinili obtížná rozhodnutí a skutečně se proti tomuto zlu postavili. Ale pokud to neuděláme, pak – nezapomeňte, Němci a Evropané – oni vás dostanou dokonce i v Karibiku. Takže nemáte na výběr. Musíte jednat hned, dokud nám Ukrajinci poskytli čas na reakci.

***
.Zdá se, že všech těchto pět faktorů, které jsme zde stručně nastínili, jsou jevy nejen nové, ale také do značné míry pozitivní z hlediska žádoucí změny obrazu dnešního světa a dnešní mezinárodní politiky. Skutečnost, že všech těchto pět jevů vyvolaných ukrajinským dramatem probíhá současně a že jsou nesmírně dynamické a silné, vytváří jedinečnou příležitost pro pozitivní globální společensko-politickou změnu. Na nich musíme stavět naši reakci na ruskou agresi a brutální válku na Ukrajině. Závěr je jeden pro všechny: pro světové společenství, pro evropské společenství, pro naše politiky, pro naše společnosti. Musíme zaujmout odvážnější a rozhodnější postoj k obraně Ukrajiny a moderního světa proti Rusku. To znamená ještě rozhodnější vojenskou pomoc, úplné politické, hospodářské, sportovní a kulturní sankce, ale také nová řešení, jako je mírová mise nebo změny, které zajistí vyšší efektivitu mezinárodních organizací.

.Ukrajinci dnes bojují za nás, jsou novým přínosem, národem, který mění vektory dnešní politiky a světa, ale musíme hledat nová, odvážnější řešení, jinak zlo nezastavíme. Je to dominový efekt – zlo, pokud ho nezastavíme, zasáhne i nás. Svět musí hledat nestandardní, nová a odvážnější řešení.

Prof. Piotr Gliński

Text byl publikován v měsíčníku „Wszystko co najważniejsze” a ve světových médiích v rámci projektu „Vyprávíme světu o Polsku”. Spolupracující instituce: Narodowy Bank Polski (Polská národní banka) a Instytut Pamięci Narodowej (Institut národní paměti).