Nová éra obchodů

.Když se před pěti lety řeklo „obchod s Polskem“, většině lidí na první signální naskočily polské potraviny. A obavy z toho, že nízkými cenami položí české zemědělce, kteří své výrobky vyhlašovali za vyšší kvalitu. Značky a image fungují i pro vnímání zemí. Poláci museli investovat hodně obchodnického úsilí, aby se jim to podařilo rozbíjet kampaň proti ¨levným polským potravinám`, kterou se dral k vládní moci majitel českého dotačního potravinářského holdingu Agrofert, původem slovenský miliardář Andrej Babiš. „Pro polské potravinářské výrobce je to neblahá zpráva. Ten člověk je schopen všeho. Máme velké obavy, protože ten člověk vede už dva roky bezohlednou válku s polskými potravinami,“ komentoval nástup Andreje Babiše do funkce ministra financí ředitel Polského svazu výrobců potravin Andrzej Gantner. Psal se únor 2014.

Dnes ta debata zní jako z úplně jiného času a prostoru. Evropa v reakci na brutální napadení Ukrajiny Ruskem hledá cestu, jak se odpojit od závislosti na ruském plynu a ropě. Opět se ukazuje, že krize přejí připraveným. A tím připraveným, kdo se od surovinové závislosti na Rusku dlouho snažil odpoutat, je Polsko. Masivně investovalo do terminálu na zkapalnělý plyn (LNG) ve Svinoústí. A dohodlo si dlouhodobé kontrakty na dodávky se Spojenými státy a s Katarem. Za ceny o 20 až 30 procent nižší, než byla v té chvíli v Evropě cena ruského plynu. Ten býval nejlevnější. Právě proto na něm stále je tolik zemí včetně České republiky masivně závislých. Když Putin zaútočil na Ukrajinu Česko nakupovalo většinu plynu přes západní obchodníky. Z Ruska. Zatímco Polsko se chystá od ruského plynu do konce roku úplně odstřihnout poté, co kromě LNG terminálu dokončí ještě stavbu nového plynovodu Baltic Pipe z Norska, Česko svoji energetickou bezpečnost teprve začíná řešit.

Vláda Petra Fialy ví, že jako vnitrozemská země Česko potřebuje získat přístup k LNG terminálu v některém přímořském státu. Ideálně si v něm koupit podíl, který ji zaručí dostatečnou kapacitu. Nebo si v něm alespoň tu kapacitu pro dodávky ze svých kontraktů zaručit. LNG terminály má na severu i na jihu Evropy většina zemí s výjimkou Německa, které plně sázelo na podmořské plynovody Nord Stream I a Nord Stream II z Ruska.

První cesta českého premiéra Petra Fialy na vyjednávání o diverzifikaci dodávek plynu vede do Polska. Se svým protějškem Mateuszem Morawieckim jedná o zvýšení kapacity polských LNG terminálu a plynovodu odtud do České republiky. To nejen symbolicky ukazuje, v kom česká vláda vidí aktuálně strategického partnera pro energetickou bezpečnost. Obchodní vztahy se tím pod vlivem ruské agrese posouvají do nové éry.

Příběh levných potravin i polského LNG terminálu jako brány pro americký plyn pro Českou republiku poutají pozornost. Pod jejím radarem ale zůstává, jak silný a stále se zvětšující je obchod mezi oběma zeměmi. Miliardy z firem z obou zemí, jejichž značky se nedostávají do médií.

Česko je jednou z nejvíc otevřený ekonomik světa závislých na vývozu. A Polsko je třetím nejdůležitějším trhem, kam české zboží míří. Loni tam čeští exportéři prodali za 15,2 miliardy dolarů (335 miliard korun). Polsko se na celkovém českém vývozu podílelo 6,7 procenty. Více Češi obchodují jen s Němci a Slováky. Do Německa loni firmy prodaly zboží za 73,5 miliardy dolarů (1617 miliard korun). To představuje 32,5 procent celkového vývozu. Slováci už jsou s 18,2 miliardami dolarů (400 miliard korun) těsně před Polskem. Míří sem 8,1 procenta českých vývozů. Teprve za Poláky jsou na čtvrtém a pátém místě Francouzi a Rakušané s 10,5 a 10,2 miliardami dolarů. Do Polska se tak vyváží o polovinu více českého zboží než do obou silných, bohatých evropských ekonomik. Francouzi se na českém vývozu podílí 4,6 a Rakušané 4,5 procenty. Teprve pak na žebříčku následují Italové, Britové, Nizozemci, Maďaři, Španělé a Američané. Do Spojených států se loni vyvezlo české zboží za 5,2 miliardy dolarů.  Třikrát méně než do Polska. Rusko je na žebříčku nejdůležitějších obchodních partnerů až třinácté. Celkový export za 4,2 miliardy dolarů není ani třetina obchodu s Polskem. Ruský trh znamená pouze 1,9 procenta českých vývozů.

Zajímavý je nejen celkový stav obchodu ale i trend, kam míří. A ten mezi Polskem a Českem sílí. Právě Polsko patřilo do pětice zemí, kam se mezi roky 2020 a 2021, tedy v těžkých covidových letech plných lockdownů a přetrhávání obchodních, nejvíc zvýšil český vývoz. Meziročně vzrostl o 26,6 procenta. `Více než s Poláky sílil už jen obchod s Japonskem (růst o 58 procent), Irskem (o 39,3 procenta) a Rakouskem (27,4 procenta). Export na Slovensko se ve stejné době zvedl o 24,6 procenta. Na žebříčku pádu vývozů naopak vede Turecko (pokles o 2,1 procenta), následované Ruskem (minus 0,9 procenta).

Stále ale přijíždí výrazně víc zboží do České republiky z Polska, než jsou vývozy opačným směrem. Severní soused je zemí, s níž máme třetí největší obchodní deficit. Loni dosáhl 4,2 miliardy dolarů. Větší schodek obchodu máme jen s Čínou (19 miliard dolarů) a Nizozemskem s 5,2 miliardami. V první desítce zemí s největším obchodním schodkem už s výjimkou Poláků není žádná země Evropské unie. Patří tam ještě Jižní Korea, Hong Kong, Japonsko, Thajsko, Malajsie, Irsko a Kazachstán.

S ostatními největšími obchodními partnery má naopak Česká republika přebytky. Více tam vyváží, než odsud importuje. Desítka zemí s největšími obchodními přebytky má složení: Německo, Slovensko, Velká Británie, Francie, Španělsko, Švédsko, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko, Norsko. To ukazuje, že velký polský trh má pro české exportéry stále velký nevyužitý potenciál. Zvlášť ve chvíli, kdy právě Polsko patřilo v posledních letech k nadprůměrně rychle rostoucím ekonomikám Evropy.

Oběma směry přitom míří podobné zboží.  Z České republiky se do Polska vyváží na nejvíce elektrická a elektronická zařízení, auta, strojírenské výroby, ocel, plasty, hračky, nábytek a chemikálie. Z Polska jede opačným směrem v zásadě stejné zboží. Ty v minulosti tak často citované potraviny na čelných postech obchodního žebříčku nejsou. Před Babišem tak často zmiňovanými mléčnými výrobky jsou co do objemu dovozu třeba i perly, drahé kameny a kovy nebo kosmetika a parfémy.

.Zatímco obchod jede na plno u přímých zahraničních investic v sousední zemi mají zatím Praha i Varšava nízké skóre. Polský kapitál se na přímých zahraničních investicích v Česku podle posledních aktuálních dat České národní banky za rok 2021 podílel jen 2,8 procenty. V opačném směru je skóre ještě slabší. Energetický pakt to teď může výrazně zvednout.

Lenka Zlámalová

Text byl současně publikován v českém týdeníku “Echo” a v č. 41 názorového měsíčníku “Wszystko co najważniejsze” [LINK] v rámci meziredakčního projektu realizovaného s podporou Polského institutu v Praze v soutěži Ministerstva zahraničních věcí “Polsko-české fórum 2022”.