
Kde jsou evropské hodnoty?

.„Vy máte zásady, my máme strukturální fondy” – kdo to před nedávnem řekl? Francouzský prezident François Hollande v roce 2017. Podle francouzského prezidenta „vy” jsou nové členské státy EU ze střední a východní Evropy a „my” znamená země „staré Evropy”. Svatá slova. Stojí za to připomenout, že byla pronesena v kontextu preambule Lisabonské smlouvy a stovek prohlášení západních politiků o „evropských hodnotách”, které prý země „staré Evropy” hájí proti novým členským státům. Nedávné události potvrzují tvrzení francouzského prezidenta, protože tváří v tvář válce na Ukrajině se vedoucí představitelé „staré Evropy” starají spíše o své peníze než o zásady, na nichž byla Evropská unie vybudována, zatímco země východního křídla NATO, vědomy si toho, o co se v evropské hře hraje, neustále připomínají význam hodnot: solidarity, spravedlnosti, společné bezpečnosti a skutečné pomoci těm, kteří to nejvíce potřebují.
Barbarská invaze Ruska na Ukrajinu vrhla ostré světlo na uplatňování „evropských hodnot” v Evropské unii. Podívejme se však blíže na to, o které hodnoty se vlastně jedná, protože se o nich mluví jen zřídka. V jazyce EU se neustále opakuje, že jde o svobodu a demokracii a také o boj proti diskriminaci a vyloučení. V poslední době bylo však důležitější bojovat proti diskriminaci jedinců mužského pohlaví, kteří touží vyhrávat v ženských sportovních soutěžích a používat ženské toalety. Důležitější byla svoboda mluvit nesmysly o lidské přirozenosti v zájmu nediskriminace „jakéhokoli názoru”, kterou zaručuje Listina základních práv. Názor, že existuje pravda, dobro a spravedlnost, a dokonce i to, že existuje realita, a ne jen interpretace reality, byl často v souladu s frazeologií komunistů označován za „fašismus” a nezasloužil si obhajobu.
Co o těchto hodnotách vypovídá nedávná demonstrace ruské hrdosti v ulicích Berlína? Rusové, kteří žijí v Německu a tudíž nejsou vystavení Putinovu teroru, nepovažovali za vhodné odsoudit zločiny Kremlu, ale v souladu s ideologií „nediskriminace” se postavili na obranu své imperiální hrdosti, kterou vyjadřují stovky znásilněných a krutě zavražděných obětí v Buči, Hostomelu a Irpini. Nikomu to nevadilo?
V západní Evropě se pod vlivem koncepce, kterou hlásal Isaiah Berlin, považuje za téměř samozřejmé, že svoboda by neměla sloužit vyšším cílům, protože tyto cíle se stávají jakýmsi donucením, a proto ohrožují svobodu. Po vzoru Friedricha Nietzscheho se sofistikovaní zástupci Západu sami staví na podivné místo „mimo dobro a zlo”. Je to tam opravdu tak pohodlné a bezpečné? Vždyť tam přebývají zločinci a kriminálníci jako Putin a jeho klika. Kdo dnes v Evropě skutečně věří, že existuje dobro a zlo, že existuje pravda a spravedlnost, že pro uskutečnění těchto hodnot je třeba přinášet oběti, že pohodlí a svoboda mají svou cenu a konečně že svoboda bez odpovědnosti je bezúčelná anarchie?
Na závěr si položme otázku, kdo v Evropské unii volal po zdravém rozumu, respektování přirozeného práva, po pravdě a spravedlnosti? Nebyli to zpravidla politici ze střední a východní Evropy, kteří byli obviňováni z „fašismu” a spojení s Putinem? Kdo poskytl nejvíce finančních prostředků Putinovu Rusku? Polsko, Česká republika nebo Slovinsko? Pravdivá odpověď na tuto otázku zní jinak: jsou to lidé, pro které jsou evropské hodnoty jen prázdnou frází a skutečně jim jde o finanční a politické zájmy. Ušetřeme si dlouhý seznam těchto západních politiků. Jenže pokud někdo porušuje zásady kvůli vlastnímu prospěchu, může přijít jak o dobré jméno, tak i o prospěch. Toto dilema známe z dřívějších evropských dějin. Takto hodnotil Winston Churchill „záchranu míru” Nevillem Chamberlainem v předvečer druhé světové války.
.Jestli chceme, aby všechno zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit. Poskytovatelé obrovských finančních prostředků pro Putinovu válečnou mašinérii stále poučují Polsko o právním státě a předstírají, že nerozlišují mezi obranou proti nelegálním vetřelcům z Běloruska a pomocí uprchlíkům z Ukrajiny.
Prof. Wojciech Roszkowski
Text byl publikován v měsíčníku „Wszystko co najważniejsze” a ve světových médiích v rámci projektu „Vyprávíme světu o Polsku”. Spolupracující instituce: Narodowy Bank Polski (Polská národní banka) a Instytut Pamięci Narodowej (Institut národní paměti).
